|
historie automobilu Honda CRX |
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Malý bojovník - Japonská pila
Je několik automobilů z přelomu 80. a 90. let, které svými výkonovými parametry převyšovaly ostatní a díky tomu dokáží i dnes držet dech s nástupci mladšími o mnoho let. Oslovují převážně mladé řidiče a platí za vděčný objekt k tuningovým úpravám. Honda CRX je bezpochyby jedním z nich. Tahle kára je jedním z nejčastěji laděných aut a uvidíte ji snad na každé bláznivé akci. Má skvělý motor, podvozek motokáry a dokáže vás zvednout ze sedadel. Silná auta měla vždy své místo i ve výrobních programech běžných automobilek. Většina výrobců nabízela silnější modely a snažila se tak přilákat řidiče lačnící po sportovním voze za relativně slušný peníz. S nástupem více ventilových motorů se stala situace v tomto segmentu ještě zajímavější. Motory s výkonem okolo sto padesáti koní dávaly vozům nižší střední třídy vynikající dynamické vlastnosti. Není divu! Pohotovostní hmotnosti v rozmezí necelé tuny až 1.200 kilogramů nebyly ani pro tehdejší výkonné „šestnáctiventily“ nijak velkým břemenem. Neúprosné fyzikální zákony v tomto případě hovořily ve prospěch řidičů těchto automobilů. A tak se stávalo, že při „ pouličním souboji“ tyto vozy vítězily nad daleko silnějšími, ale těžšími soupeři. Nejlepším příkladem toho jsou prvopočátky sportovně zaměřených vozů v USA. Takzvané „Muscle Cars“, ke kterým mimo jiné patřily Chevrolet Camaro, Pontiac Firebird, Ford Mustang či Dodge Charger, disponovaly na konci 60. let výkony pohybujícími se kolem 300 koní. Přesto jejich dynamické vlastnosti nijak neoslňovaly. Téměř dvoutunová monstra se tak více než sportovními parametry vyznačovala spíš nesmírnou houževnatostí na hranici nezničitelnosti. Nicméně baryton jejich velkoobjemových osmiválců, provázený jekotem protáčejících se kol, mizejících v hustém dýmu spálených pneumatik, dokázal a stále dokáže rozbušit srdce mnohem víc než tichý raketový start dnešních supersportů.
Ale Amerika je daleko, a tak se vrátíme z šestiproudé highway zpět na evropské silnice. Zdejší pole sportovně zaměřených vozů, odvozených od běžných modelů, sestávalo z několika známých značek. Největší německý výrobce nabízel hned dva zástupce. Tím výkonnějším, ale přísně limitovaným, a tudíž dnes málo dostupným byl VW Golf GTi G60 se čtyřválcem o 160 koních, přeplňovaným G dmychadlem. Jeho slabší, zato daleko známější brácha Golf GTi 16v nabízel solidní kompromis 129 koní pod kapotou, litá kola a plastové doplňky. Zůstaneme-li v Německu, pak v roli největšího domácího soupeře figuroval Opel Kadett GSi 16v, vyzbrojený stopadesátikoňovým agregátem, sportovně vyhlížející karoserií s mnoha detaily odlišnými od standardního modelu.
Ford tou dobou tak trochu spal a k uchazečům o sportovně laděné modely nižší střední třídy se choval dost macešsky. Satisfakce přišla až o pár let později. Ford Escort RS 2000 (150k) spolu se supersilným modelem Cosworth (220k!) výkonový deficit Fordu slušně vyrovnaly. Francouzský Peugeot nasadil do boje o něco větší model 405 Mi 16 vyladěný na 147 koní. Jeho motorový ekvivalent Citroën BX GTI 16v nabízel zcela shodné parametry, přesto obliby „čtyřistapětky“ nikdy nedosáhl.
Chceme-li výkonově zmapovat Evropu, pak musíme chtě nechtě i do Itálie. Koncern Fiat vyslyšel výzvy a vytáhl do boje s Fiatem Uno Turbo i.e. se zdánlivě pouhými 100 koni. Zde však opět nemilosrdně promluvil fyzikální zákon. Pohotovostní váha malého Fiatu - 870 kilogramů - jasně hovořila pro jeho raketové zrychlení. V dnešní době je těchto vozů v dobré kondici už velmi málo, ale kdo jste měl možnost se v něm svézt, dáte mi jistě za pravdu. Horkokrevní jižané se nemohli spokojit jen s jedním želízkem v ohni. A tak poměrně exotická Alfa Romeo 33 S 16v QV (132k) spolu se sériovou verzí soutěžní Lancie HF Integrale (177k) tvořily celkem slušný koncernový arzenál.
S automobilovou Evropou se nyní také rozloučíme a přesuneme se do dalekého Japonska. Po vcelku nevýrazných pokusech Nissanu a Suzuki vytvořit na přelomu 80. a 90. let cenově dostupný sportovní model, přišla Mazda s dnes již nepříliš známou verzí 323 TX, ukrývající pod kapotou sílu 163 koní v podobě šestnáctiventilové osmnáctistovky. Ani malé automobilky Daihatsu a Subaru nevytáhly tehdy do boje s žádnými "Power Cars". Pomineme-li u nás ještě méně známý Isuzu Gemini 1600 R se standardně dodávanou tovární úpravou od Irmschera (180k), vyráběný však pouze pro japonský trh, dále pak v této oblasti nečinnou a konzervativní Toyotu, zbývá nám už jen Honda. Její extralíbivé kupátko CRX je cílem našeho putování. V celé plejádě vzpomínaných vozů má pověst Ninji, vynikajícího jak svým bojovým vzhledem, tak neohroženými parametry motoru v kombinaci se stabilním propracovaným podvozkem. Vrcholný model CRX 1,6i 16v VTEC s vysokootáčkovým čtyřválcem o výkonu 150 koní s variabilním časováním ventilů jste mohli v Německu pořídit za necelých 36 tisíc marek. Jeho o něco slabší verzi se standardními vačkami a 125 koni pod kapotou pak ještě téměř o 6 tisíc levněji. Pozornost si zasloužila svou čiperností a jízdními vlastnostmi motokáry. V jednom z prvních testů raná CRX ve slalomu porazila většinu mnohem dražších supersportů včetně Lotusu Esprit Turbo z roku 1984. Taky její motor je báječný. Šestnáctistovka jde krásně do otáček a v šesti tisících vás kopne do zad. Na svou komplikovanost je překvapivě málo poruchová, pokud ovšem dodržujete pravidelnou péči, která je oproti ostatním autů častější. Ale stojí za to, autíčko se vám odmění radostí z vytáčení, skvělým řazením, spolehlivostí a malou spotřebou.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Historie modelu CRX se začala psát v roce 1984, kdy se Honda rozhodla vrátit na trh malých kupé. Předešlé typy S500/S800 a S600 Coupe, byly úspěšné na domácím trhu, ale jinde zklamaly. Jménem CRX hlásala Honda návrat na trh automobilů kupé. Pod zkratkou CRX se skrývá název „CIVIC RENAISSANCE Model X“.
První Honda CRX spatřila světlo světa v roce 1984 a automobilka zahájila program obnovy modelové řady CRX každé čtyři roky. Honda vyměnila Civic Vagon za delší Combi, podobné minivanu, nazvané Wagovan (tedy ani CRV není originální myšlenka), v modelové řadě zůstal Hatchback a Sedan, a přibyla nová CRX. Psala se historie! První generace Hondy CRX se vyráběla v letech 1984 – 1987. Tento model vycházel ze třetí generace Hondy Civic. Stručně se dá popsat jako malé kupé s motorem vpředu napříč a přední poháněnou nápravou. CRX se vyznačuje hranatými tvary, přičemž je designově zajímavě řešená (např. dveřní sloupek, krátká motorová kapota), avšak má i drobné chybičky, jako například nulový výhled přes vysoké zadní dveře. První roky se vyráběla se světly zapuštěnými pod úroveň masky. Vyráběla se jako kupé 2+2. Zajímavé jsou výkonné motory v Evropě, hlavně 1,6i - 16v. V Americe se vyráběli pouze slabší motory 1,3 – 1,5l. O stabilitu auta se stará nezávislé zavěšení předních kol a zadní náprava se stabilizátorem. Brzdy jsou vpředu kotoučové, chlazené a vzadu bubnové.
V roce 1988 Honda obnovila modelovou řadu Civic a přinesla vylepšení motorového ústrojí a podvozku. Honda přenesla podvozek s dvojitými rameny z modelů Accord a Prelude do modelů Civic a tedy i do CRX. Druhá generace Hondy CRX se vyráběla od roku 1988 do roku 1992, v USA jen do roku 1991. Na trhu malých kupé měla velký úspěch. Z první generace zůstala základní koncepce auta – třídveřové kupé s motorem v předu napříč a přední poháněnou nápravou. Od první generace se liší v mnohém, nejviditelněji oblejšími tvary, přičemž působí nižší a širší. Změny se dotkli i motorů, přičemž v nabídce zůstal mírně vylepšený 1,6i 16v DOHC a v roce 1990 přibyl nový 1,6i V-TEC, který měl díky variabilnímu zdvihu a časování ventilů neuvěřitelný výkon 150k. Dá se točit až do osmi tisíc, a je s ním tudíž větší legrace. Malé autíčko je spíše pro dva lidi, dozadu se vejdou tak akorát dva masochisti. Prostě skutečný sporťák v kapesním balení. Nové je i nezávislé zavěšení všech kol, kde byly použity dvojitá vodící ramena na obou nápravách. Nový je i brzdový systém, u modelu V-TEC s kotoučovými brzdami na všech čtyřech kolech. Změny se dočkala i výbava vozidla, taktéž i přepracovaný interiér, který je u modelu V-TEC ve standartu kožený.
Del Sol (v překladu Slunce) považujeme za třetí generaci CRX, i když podobnost s předchozí generací najdeme jen pod kapotou. Tady Honda porušila tradici a Del Sol se začala vyrábět až v roce 1993, i když byl Civic obnoven v roce 1992. Del Sol byl pozdržen kvůli časové náročnosti designu a přípravy výroby, což stálo obrovské náklady. Ty jsou důvodem, proč Honda držela v prodeji Del Sol dlouho po obnovení modelové řady Civic v roce 1996. Del Sol se vyráběla jako malé dvoumístné kupé s karosérií typu targa (odnímatelný střešní panel). Oproti předešlé generaci je design úplně změněný, vpředu dominují čtyři kulaté reflektory, vzadu mohutný sloupek a rovná zadní kapota. Do Del Sol se montovaly dva typy motorů: 1,6 ESi (125k) a 1,6 VTi (160k). Oba motory jsou převzaty z druhé generace s mírnými úpravami. Del Sol je vybavená nezávislým zavěšením všech kol, přičemž hnaná je přední náprava. Brzdy jsou dvoukruhové kotoučové na všech kolech. Odnímatelný střešní panel je u slabší verze Del Sol sundáván ručně u silnější verze VTi je střecha stisknutím tlačítka automaticky ukrývána do kufru systémem elektrických mechanismů.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zajímavosti: | ||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
text: Pavel KEJŘ zdroj: internet, časopis Autosport&tuning, časopis SPEED |
||||||||||||||||||||||||||||||||